Sněhobílá stavba na nejvyšším místě Paříže. Údajně nejnavštěvovanější pařížská památka. Odsuzovaná i obdivovaná, provokativní byzantským stylem, nazdobená jako šlehačkový dort. Bazilika Sacré-Coeur, v českém překladu chrám Nejsvětějšího srdce.
Někdo tvrdí, že vzorem pro chrám Sacré-Coeur byla světoznámá Hagia Sofia v Instanbulu. Podle jiných Paul Abadie, architekt pověřený stavbou Sacré-Coeur, kopíroval styl katedrály St. Front v Périgueux v jihozápadní Francii, kterou nedlouho před tím restauroval.
Bazilika vznikla jako reakce na prohranou prusko-francouzskou válku, po níž následoval slavnostní pochod vítězných pruských vojsk Paříží. Vše vyvrcholilo Pařížskou komunou, revolucí, která na dva měsíce v roce 1871 ovládla Paříž a během níž byl zabit pařížský arcibiskup.
JAK SE ZRODIL NÁPAD
V lednu 1871 dva významní Pařížané Alexander Félix Legentil a Hubert Rohault de Fleury s podporou jezuity bratra Ramiera sepsali svou představu o novém chrámu zasvěceném Nejsvětějšímu srdci Ježíše Krista. Měl být pokáním za spáchané chyby a také symbolem jednoty. O rok později v lednu 1872 projekt získal souhlas nového pařížského arcibiskupa Josepha-Hippolyta Guiberta, který vybral místo, kde by chrám měl stát. Pahorek Monmartre. V dopise francouzskému ministru náboženství Simonovi arcibiskup zdůraznil, že vybral takové místo, na němž chrám bude viditelný téměř pro celou Paříž.
VĚC NÁRODNÍHO ZÁJMU
Aby se předešlo potížím s vykupováním půdy, Národní shromáždění vyhlásilo stavbu kostela za věc národní zájmu a v červnu 1873 to stvrdilo zákonem. Za vyvlastnění pozemků zaplatila vláda 833 000 franků. Zákon rovněž zajistil financování stavby ze státních fondů. To vyvolalo vlnu kritiky, která pokračovala po celá léta. Jedním z ostrých kritiků byl Georges Clemenceau, který zdůrazňoval, že jde o rozpor s republikánskou historii a revolučními tradicemi Francie.
VEŘEJNÁ SOUTĚŽ
Vláda podporovaná církví se rozhodla postavit chrám hodný kultu Nejsvětějšího srdce, Paříže i celé Francie. Měl mít obrovské rozměry a být zcela unikátní. V roce 1874 byla vypsána veřejná národní soutěž. Přišlo 78 návrhů, které posuzovala komise a vybrala patnáct finalistů. Z těch pak doporučila návrh Paula Abadieho, kterému bylo tehdy dvaašedesát let. Pařížský arcibiskup, který se v mezidobí stal kardinálem, doporučení komise odsouhlasil.
Abadieho projekt se inspiroval několika stavbami. Už zmíněným chrámem St. Front v Périgueux, chrámem Notre-Dame du Port v Clermont-Ferrandu, chrámem svatého Marka v Benátkách a bazilikou svaté Sofie (dnes Hagia Sofia) v Istanbulu. Výkopové práce začaly v červnu 1875 a základní kámen byl položen v říjnu 1875. Díky státní podpoře netrpěla stavba nedostatkem finančních prostředků, přesto se vlekla velmi pomalu. Práce na základech ztěžoval starý lom, na jehož místě se chrám stavěl. Bylo třeba vybudovat přes osmdesát šachet třiatřicet metrů hlubokých, které se vyplnily betonem a vzájemně propojily traverzami. Bazilika byla dokončena těsně před první světovou válkou v roce 1914, ale vysvěcena byla až po jejím skončení 16. října 1919.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Sněhobílý kámen použitý na stavbu je travertin. Dovážel se z Chateau Landon jižně od Paříže. Jde o druh vápence, který v dešti vylučuje uhličitan vápenatý, takže stavba zůstává bělostná navzdory zubu času a znečištění ovzduší.
Vstupní portál zdobí dvě jezdecké sochy postav, které nerozlučně patří k francouzské historii – Jany z Arku a Ludvíka IX. zvaného Svatý. Po Abadieho smrti se na stavbě postupně podílelo pět architektů a každý trochu projekt pozměnil. Výsledkem je bazilika dlouhá sto metrů (vnitřek 85), široká 50 metrů (v interiéru 35 metrů) a nejvyšší bod kupole dosahuje 84 metrů. Vzhledem k tomu, že Sacré-Coeur stojí na kopci sto metrů nad úrovní Seiny, je její vrcholek druhým nejvyšším bodem v Paříži po vrcholu Eiffelovy věže. Hlavní obdélníková chrámová loď je obklopena sedmi kaplemi a zastřešena kopulí vysokou 55 metrů.
SAVOYARDE
Zvonice skrývá největší zvon ve Francii a jeden z nejmohutnějších na světě. Byl odlit v Annecy známými zvonaři bratry Paccardovými. Je vysoký tři metry, váží téměř devatenáct tun a jeho srdce má hmotnost 850 kilogramů. Dostal přízvisko Savoyarde podle čtyř savojských provincií, které ho darovaly. Těch nej- má bělostná bazilika více. Například mozaika nad apsidou je plochou 475 metrů čtverečních největší na světě. Zobrazuje motivy uctívání Nejsvětějšího srdce Ježíšova.
UNIKÁTNÍ VARHANY
Pozoruhodné jsou i chrámové varhany. Neměly jednoduchou historii. Dal si je postavit baron Albert de l’Espée, vášnivý vyznavač Wagnerovy hudby. Objednal si u slavného francouzského stavitele varhan Aristida Cavaillé-Collea největší varhany, jaké kdy postavil. Koncem devatenáctého století byl takový extravagantní požadavek pokládán za projev geniality a výjimečnosti. Varhany stály barona sto tisíc franků, byly vybaveny v té době nejmodernější technikou a byly určeny pro jeho hrad na atlantském pobřeží blízko Biarritzu. V roce 1903 se baron rozhodl hrad prodat a varhany odprodal zpět za neznámou částku jejich staviteli. U toho zůstaly až do roku 1913, kdy byly instalovány v Sacré-Coeur. Od té doby prošly několika generálními opravami a od roku 1981 jsou na seznamu francouzských historických památek. V současné době je Sacré-Coeur v péči benediktinského řádu a cílem návštěvníků z celého světa.
zdroj: 100+1
