Opravdové zkušenosti z cest a dovolených

Bílé útesy Doverské

Pokud pojedete do Anglie autobusem či autem, můžete si vybrat dopravu Eurotunelem, skrz který vás i s autem či autobusem proveze vlak, nebo se přes calaiskou úžinu svézt trajektem. Pokud jste jízdu trajektem ještě nezažili a jste spíše romanticky založeni, rozhodně bych vám ji doporučila. Pohled na to, když se na obzoru vynoří bílé útesy Doveru, postupně se zvětšují, jak připlouváte blíž, a vítají vás v Anglii, totiž stojí za to. V dobrém počasí jsou viditelné už z několika kilometrů od pobřeží.

Jejich bílá barva, díky které se dají zahlédnout už z dálky, je způsobena tím, že jsou z křídového materiálu. Křída je ale relativně měkká, proto jsou útesy narušovány vlivem počasí rychlostí přibližně 1cm za rok. Pokud se po nich po příjezdu vydáte na výlet, měli byste si proto dávat pozor a nevstupovat příliš blízko k okraji, který se může drolit.

Křídové útesy jsou po celém jižním pobřeží Anglie, ale ty doverské jsou zdaleka nejznámější a daly podnět ke vzniku mnohých uměleckých děl. Stavba, kterou na jejich vrcholu uvidíte, je Doverská pevnost. Možná nevíte, že je to největší hrad v Anglii. Jeho stavba začala ve 12. století a měl klíčový význam při obraně pobřeží, dokonce byl nazýván klíčem k Anglii. Hrad a jeho tajné tunely jsou dnes velkou turistickou atrakcí. Tunely doporučuji navštívit – první byly vyhloubeny už v roce 1216, další pak koncem 18. století. Za druhé světové války zde byli ubytováni vojáci, později byly přestavěny na protiatomové kryty. Dnes se v nich nachází výstava z druhé světové války, která má přiblížit vojenskou realitu – tunely byly upraveny tak, aby vzbuzovaly dojem, že z nich vojáci zrovna odešli, proto se zde povalují náhodně pohozené předměty, které jakoby tu majitel právě zanechal, a dokonce se dočkáte i čichových vjemů (ne vždy zcela příjemných).

Pokud se zajímáte o přírodu, můžete si na útesech prohlédnout řadu vápnomilných rostlin, například katrán přímořský s jasně žlutými květy, slanorožec bylinný a rohatec žlutý, také několik druhů vstavačů, které rostou pouze na slaných půdách.
Přestože jsem je osobně neviděla, dokonce zde prý můžete potkat i stádo volně potulujících se koní, kteří sem byli dovezeni organizacemi na ochranu přírody. Jejich příbuzní, dnes vyhynulí tarpani, tu kdysi totiž možná žili.

celý článek

Rozhledna Štěpánka – jeden ze symbolů Jizerských hor

Users

Rozhledna Štěpánka je nejstarší rozhlednou v Jizerských horách. Její stavba, kterou zahájil kníže  Camill Rohan už v roce 1847,  byla dokončena až 1892.  Pověst říká, že knížeti bylo předpovězeno, že po jejím dokončení zemře, a proto nechal dostavění rozhledny pozdržet. Měsíc po jejím dokončení opravdu zemřel. Skutečnost je ale zřejmě prozaičtější – rozhlednu začal kníže Rohan stavět na počest arcivévody Štěpána, patrona stavby císařské Krkonošské silnice. Když arcivévoda ztratil přízeň vídeňského dvora a odešel do Uher, kníže, který se touto stavbou zřejmě snažil posílit svůj vliv ve Vídni, práce zastavil. Tehdy byla hotová  jen základna věže se vchodem, kterou udržoval Horský spolek. Ten ji později od knížete převzal a dokončil.

Tato kamenná novogotická rozhledna stojí na vrchu Hvězda na Příšovickém hřebeni a dá se k ní dostat po modré značce z Kořenova. Je 24 metrů vysoká, leží ve výšce 959m.n.m. a je z ní krásný rozhled na Krkonoše i Jizerské hory, údolí Desné a Kamenice, roztroušené horské chaty i město Tanvald, které idylickou horskou selanku bohužel poněkud narušuje panelákovou výstavbou.

První, čeho si asi při příchodu všimnete, je dřevěný stánek, ve kterém se dají koupit nejen lístky, ale i občerstvení, turistické známky a pohledy a obrovský výběr nádherných ručně vyráběných šperků a ozdobných předmětů  – pokud máte podobné drobnosti rádi, doporučuji se předem duševně připravit, protože jinak je možné, že zde necháte celý obsah peněženky. Vstupenka samotná je laciná, pro dospělé stojí dvacet korun a pro děti deset. Jsou zde také dřevěné stoly s lavicemi, na kterých se  můžete posadit a zakoupené posilnění před prohlídkou nebo po ní v klidu sníst.

Rozhledna má dvě patra, spodní je otevřený ochoz, který má kolem dokola tabulku s popisem, co je možné kterým směrem vidět, a horní má prosklená okna, ale ještě úchvatnější vyhlídku. V horním patře se také dá najít kniha vzkazů, ale pokud chcete nějaký vzkaz zanechat, přineste si radši vlastní papír – když jsme rozhlednu letos v létě navštívili, byla kniha už úplně popsaná a ještě do ní bylo několik papírů vloženo. Mimochodem, mnoho nápisů v ní pochází od dětí a některé jsou velice roztomilé.

Drobným problémem jsou velice úzké točité  schody, takže pokud někdo  zrovna jde dolů, je nejlepší s výstupem počkat, dokud nesejde. Pokud se setkáte na půl cestě, dá se s trochou snahy protijdoucím lidem vyhnout balancováním na užší hraně schodů, ale doporučila bych to jen štíhlejším jedincům s dobrým smyslem pro rovnováhu.

Až se nabažíte výhledu, a obzvlášť pokud máte s sebou malé děti, můžete se ještě zastavit u ohrádky s ovcemi kousek dál po cestě od rozhledny a pohladit si je – mají nádherně jemnou srst a flegmaticky se od turistů nechají hladit, zatímco se pasou.

A ještě odkaz na záběry webkamery, kde se můžete podívat na malou ochutnávku z toho, co vás na rozhledně Štěpánka čeká: http://www.korenov.cz/webkamera.html

a takto vypadá lístek s obrázkem rozhledny.

celý článek