Opravdové zkušenosti z cest a dovolených

Anglie: fakta a zajímavá místa, část 2

V další části putování po Anglii si představíme Kenilworth Castle, Stratford nad Avonou, Stonehenge, Londýn, Dover castle a Doverské útesy.

Kenilworth Castle

Ani ne hodinu cesty od Witley Court se nachází Kenilworth Castle, který je zajímavý především svou zahradou. Ta je totiž věnována královně Alžbětě a nese název Elizabethan Garden. Tato „panenská královna“ hrad roku 1575 navštívila a zůstala zde po 19 dnů. Sir Robert Dudley, který byl jejím věrným přítelem a pravděpodobně i milencem a který měl v té době hrad pod svou správou, nechal na její počest vytvořit nádhernou zahradu, jejíž napodobenina nyní může návštěvníkům zpříjemnit čas. Vstupné na tento hrad je 5-8 liber (dítě, student, dospělý).

Stratford nad Avonou

Ze svých cest byste rozhodně neměli vynechat rodiště Williama Shakespeara – Stratford na Avonou. Toto malebné městečko, kterým protéká řeka Avona je vhodné pro ty, kteří si chtějí odpočinout od ruchu velkoměsta. U malého přístavu ve středu města najdete sochu připomínající Williama Shakespeara a pokud budete pátrat dále, můžete najít i kopii domu, ve kterém se Shakespeare narodil (stojí na stejném místě, ale originál vyhořel v 17. století).

Stonehenge

Nedaleko od Londýna se nachází známý kamenný kruh Stonehenge. Tento slavný „stone circle“ je jedním z nejnavštěvovanějších v Anglii. Stále není známo k čemu přesně sloužil a možná právě to přispívá k jeho popularitě.

Tuto stavbu nemůžete minout, jelikož je na ní velký výhled již ze silnice A303, ze které odbočíte a zaparkujete na parkovišti vedle Stonehenge. Pokud nechcete platit vstup, je velmi dobrý výhled přes plot od parkoviště. Pokud ano, zaplatíte 3-6 liber a můžete se projít po značených cestách okolo Stonehenge. A vezměte si něco teplého na sebe, protože na Salisburské pláni fouká studený vítr v jakémkoliv ročním období.

Londýn

Londýn a jeho památky nelze popsat v jednom odstavci, a proto se k němu vrátím v příštím článku. Avšak nyní řeknu alespoň několik postřehů z naší cesty. Na návštěvu Londýna jsme si vyhradili tři dny, které na nejdůležitější památky bohatě stačily. Pokud se budete do středu města dopravovat metrem a bydlet někde na okraji, mohu Vám na první den doporučit návštěvu pevnosti Tower, Tower Bridge a St. Paul’s Catherdal. Na další den Buckinghamský palác, Trafalgar Square, National Gallery a pak neznámější místa okolo Temže – Clock Tower, London Eye a Westminster Abbey. Poslední den je pak možno věnovat prohlédnutí různých muzeí či londýnských parků.

Dover Castle a White Cliffs

Při cestě na starý kontinent nelze vynechat návštěvu Dover Castle a White Cliffs – u nás známých více jako Doverské útesy. Dover castle je velká pevnost tyčící se nad městem Dover, která má bohatou historii a byla budována již v průběhu 11. a 12. století králem Jindřichem II. Tato pevnost bránila anglické břehy proti nepřátelům v průběhu několika století a tunely pod hradem byly využity i za druhé světové války. Vstupné do hradu je trochu vyšší, a to 16 liber pro dospělé, ale rozhodně stojí za to. V areálu hradu se také tyčí zachovaný římský maják z prvního století.

Doverské útesy můžete vidět buď z trajektu, pokud tento způsob přepravy zvolíte, nebo lze popojet od hradu k parkovišti u útesů, zaplatit parkovné 3 libry a projít si cestičky, které podél nich vedou a ze kterých je krásný výhled.

Po návštěvě těchto útesů však bohužel naše putování po Spojeném království skončilo a my se vydali Eurotunelem domů.

celý článek

Hrad Houska vyděsí

Nedávno jsem navštívila hrad Houska, musím říct, že na první pohled nic moc zvláštního, ale po pár hodinách strávených na tomto místě, jsem byla celkem vyděšená.

Nejdříve něco málo z historie hradu, Houska byla postavena mezi lety 1270 a 1280 Otakarem II.  Své jméno podělila od prvotního majitelé území, který v této lokalitě postavil dřevěné hradiště, byl to vévoda Pšovanů Housek. První věc, která mě na Housce zaujala, bylo, že vlastně nejde řadit do žádného uměleckého slohu, protože od románské kultury se během své existence posunul až k renesanci, kde nakonec zakotvila.

Mezi nejslavnější majitelé a majitelky patřili páni z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. Posledním skutečným majitelem byl Josef Šimonek, prezident Škodových závodů, který hrad užíval jako letní sídlo.

Jako většina památek i tato byla za války obsazena a zneužívána německou armádou, až po roce 1990 byl hrad opět předám legitimním majitelům Ing. Jaromíru Šimonkovi a paní MUDr. Blance Horové. Tato rodina vynaložila velké úsilí a spoustu peněz, aby dala historickou raritu dohromady a teprve v roce 1999 byla poprvé za svoji dlouhou historii zpřístupněn široké veřejnosti. A teď podle mého ta záživnější část.

O hradu Houska se povídá spousta legend, neslavnější je ta o bráně do pekel, kterou měli majitelé hradu hlídat. Na první pohled to vypadá jako každá jiná pohádka o hradu, ale tady mluví i fakta. Hrad je postaven na naprosto nesmyslném místě, nestřeží žádné důležité nebo strategické místo, nikde poblíž není voda a navíc se muselo stavět na nepřístupné skále, a přesto všechno nešlo o hraniční hrad. Houska je téměř nedobytná, je opravdu výborně vybavena na obranu… ovšem na obranu proti samotnému hradu nikoli proti nepřátelům z venčí. Houska je jeden z nejstarších hradů u nás a musím říct, že na mě vážně zapůsobila.

celý článek

Hrad Střekov, nečekaná ozdoba Ústí nad Labem

O co jde?

Když se řekne Ustí nad Labem, ne jednomu se vybaví komíny továren a s nimi spojené špinavé ovzduší. Málo kdo však zná zříceninu Střekov, jenž se nachází nedaleko od města. Zřícenina se tyčí na černé čedičové skále, okolo níž znaveně teče Labe. Hrad drží rod Lobkowiczů, v osmdesátých letech prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dnes si můžete jeho poměrně temnou atmosféru vychutnat i vy.

Letmé nahlédnutí do historie

Hrad byl vybudován v polovině čtrnáctého století, kdy sloužil jako celní stanice. Údajně chránil okolí před loupežnými vpády, protože z věže mělo být vidět po celém okolí a pod skálou na Labi natažen řetěz tak, aby se bez vědomí stanice nikdo nedostal do říše.

Sto let byl hrad v držení Vartenberků, později v 15. století se majitelé střídali a s nimi byl Střekov několikrát přestavován a později renesančně upraven do podoby, jak ho známe dnes. Ačkoli hrad nesloužil vojenským účelům, byl tak několikrát použit, nejdenou se zde usadili nepřátelská vojska, ale nijak se to neprojevilo, dokonce i Třicetiletou válku překonal, avšak postupně stratil svou obytnou funkci.

Neuběhlo dlouho a přišla Sedmiletá válka, kdy se na Hradě usadili Prusové. To bylo pro Střekov osudné, neboť musel čelit dělostřelbě kapitána Laudona. Ve skále můžeme pozorovat šest zarytých koulí. Ten, kdo je najde by měl mít to štěstí, že se mu do šestí dnů splní jeho přání. Psalo se sedmnácté století a Střekov chátral, pomalu začal získavat svou tajmenou siluetu, do které se zamilovalo mnoho umělců, např. velikán Goethe nebo Mácha.

Pohádka nakonec

Tak jako každý hrad či nějaká památka má i Střekov svou pověst. Vypráví o hradním pánu, jenž byl velice přísný, ale také měl dceru, dceru krásnou jako květ, milou a dobrotivou. Chtěl ji provdat za krutého, ale bohatého rytíře Kubu se Střekova (postava historicky doložena). Avšak dívka se zamilovala do chudého podkoního, což bylo samozřejmě proti pánově vůli. Hradní pán podkoního necha zavřít do hladomorny, kde vyhladověl k smrti. Strádající dívka se vrhla dolů ze skály, avšak její tělo se nenašlo, udájně ho odnesli skřítkové do skály. Dnes přijdeme-li na hrad za deštivého počasí, možná spatříme dívku, jak se sápe po skále k hladomorně a hledá přízrak svého milého.

celý článek