Pokud pojedete do Anglie autobusem či autem, můžete si vybrat dopravu Eurotunelem, skrz který vás i s autem či autobusem proveze vlak, nebo se přes calaiskou úžinu svézt trajektem. Pokud jste jízdu trajektem ještě nezažili a jste spíše romanticky založeni, rozhodně bych vám ji doporučila. Pohled na to, když se na obzoru vynoří bílé útesy Doveru, postupně se zvětšují, jak připlouváte blíž, a vítají vás v Anglii, totiž stojí za to. V dobrém počasí jsou viditelné už z několika kilometrů od pobřeží.
Jejich bílá barva, díky které se dají zahlédnout už z dálky, je způsobena tím, že jsou z křídového materiálu. Křída je ale relativně měkká, proto jsou útesy narušovány vlivem počasí rychlostí přibližně 1cm za rok. Pokud se po nich po příjezdu vydáte na výlet, měli byste si proto dávat pozor a nevstupovat příliš blízko k okraji, který se může drolit.
Křídové útesy jsou po celém jižním pobřeží Anglie, ale ty doverské jsou zdaleka nejznámější a daly podnět ke vzniku mnohých uměleckých děl. Stavba, kterou na jejich vrcholu uvidíte, je Doverská pevnost. Možná nevíte, že je to největší hrad v Anglii. Jeho stavba začala ve 12. století a měl klíčový význam při obraně pobřeží, dokonce byl nazýván klíčem k Anglii. Hrad a jeho tajné tunely jsou dnes velkou turistickou atrakcí. Tunely doporučuji navštívit – první byly vyhloubeny už v roce 1216, další pak koncem 18. století. Za druhé světové války zde byli ubytováni vojáci, později byly přestavěny na protiatomové kryty. Dnes se v nich nachází výstava z druhé světové války, která má přiblížit vojenskou realitu – tunely byly upraveny tak, aby vzbuzovaly dojem, že z nich vojáci zrovna odešli, proto se zde povalují náhodně pohozené předměty, které jakoby tu majitel právě zanechal, a dokonce se dočkáte i čichových vjemů (ne vždy zcela příjemných).
Pokud se zajímáte o přírodu, můžete si na útesech prohlédnout řadu vápnomilných rostlin, například katrán přímořský s jasně žlutými květy, slanorožec bylinný a rohatec žlutý, také několik druhů vstavačů, které rostou pouze na slaných půdách.
Přestože jsem je osobně neviděla, dokonce zde prý můžete potkat i stádo volně potulujících se koní, kteří sem byli dovezeni organizacemi na ochranu přírody. Jejich příbuzní, dnes vyhynulí tarpani, tu kdysi totiž možná žili.
