Paříž je světově proslulá nejen Eifelovou věží a muzeem Versailles, ale i románem Victora Hugo a katedrálou Notre-Dame. Právě tento chrám se stává závěrečným dějištěm celé knihy, protože odtud měl údajně shodit zvoník Quasimodo svého soka Frolla, z důvodu, že nechal oběsit jeho lásku Esmeraldu, u které byly ve hrobce časem nalezeny ostatky kostry právě Quasimoda. Kniha je velmi působivá a film se jí v žádném případě nevyrovná.

Katedrála je postavená v pozdně románském a gotickém slohu na místě původní baziliky. Na příkaz biskupa Maurice de Sully se začala stavět již v roce 1163 a dokončena byla až roku 1345.  Její dominantu tvoří věž vysoká 69 metrů a také průčelí zdobené sochami. Během Francozské revoluce byla katedrála údajně dost poničená, později zase rekonstruovaná a dokončená roku 1864. Katedrálu tvoří pět lodí a jedna krátká příčná loď, dvě věže a také průčelí složené ze tří portálů. Rodokmen Panny Marie představuje skupina soch, na spodu tohoto portálu můžete vidět zobrazení zemědělský prací ke znamením zvěrokruhu. Socha svatého biskupa Marcela, který žil v pátém století nese její centrální pilíř. V interiéru katedrály můžete vidět soubor středověkých vitráží s vyobrazením Starého zákona. Tak, jak ve většině kaplí, tak i zde se nachází kůr se 114 lavicemi ze sedmnáctého století. Katedrála je přístupná veřejnosti denně od desíti hodin a stojí na náměstí Place du Parvis. Před ní uvidíte i sochu Karla Velikého. Když navštívíte jednu ze dvou věží, tak si můžete prohlédnou nejen výhled na část Paříže ale také chrliče a slavné sochy. V jižní věži se nachází zvon zvaný Emmanuela, který má mimořádný zvuk. Já osobně jsem tuto katedrálu nenavštívila, ale co mi o ní přátelé povídali, tak je velkou chybou se sem při návštěvě Francie nepodívat.

V západní Evropě na pobřeží Atlantského oceánu a Středozemního moře, leží stát Francie, významný nejen svým hlavním městem Paříží s Eifelovou věží, ale také hojně navštěvovanými přímořskými letovisky, dobrým vínem a jak jinak než blankytně modrým mořem se světově známými  plážemi. Na území státu o rozloze cca 547 000 km² žije asi 62 800 tisíc lidí a hlavním jazykem je jak jinak než francouzština. Vznik francouzských hranic je podobný těm galským, které vznikly asi první století před naším letopočtem, ale o samotné Francii jako o státě se mluví až po pádu Francké říše roku 843.

Francie je převážně hornatá a nejvyšší horou je zde Mont Blanc, který je vysoký 4 810 metrů. Pokud hledáte centrum zábavy a dění, tak právě Francie je tím pravým ořechovým pro vás. Milovníci literatury a knih zde budou ve svém živlu, protože zde má původ mnoho literárních směrů od kubismu až k surrealismu a k nejznámějším autorům patří například Jules Verne, Victor Hugo či Honore de Balzac a spousta dalších. Součástí Francie je i geologicky nejstarší ostrov Korsika.

Francie má nespočet historických památek, kterých je snad okolo sedmdesáti tisíc včetně zámků, klášterů a muzeí. Na dovolenou vás sem dopraví snad všechny druhy dopravy, záleží jen na vás, který je pro vás nejvíc pohodlný. Je zde hustá síť železničních stanic ale i dost letišť. Na rozdíl od těchto druhů dopravy třeba takový autobus bych nedoporučovala z důvodů malého pohodlí, ale samozřejmě se to dá vydržet, cesta netrvá tak dlouho jako třeba do Španělska.

Z měst, která si vaši návštěvu zaslouží, je to určitě Paříž, Lyon nebo Bretaň. Oblast Champagne je známá po celém světě, díky šumivým vínům, kterých se tu pije víc než dost. Oproti tomu Normandie je známá výrobou sýrů.

K významným letoviskům patří Francouzská riviéra, kterou ovšem pokud se rozhodnete navštívit a ubytovat se zde, tak si připravte větší obnos peněz.

Když jezdím za kamarády do vzdáleného Valče, tak projíždím okolo hradu Veveří, který jsem si vždycky přála navštívit, ale až toto léto jsem si tento sen splnila. Veveří najdete na skále nad Brněnskou přehradou, po které když polujete na některé z výletních lodí, vám nabídne úžasný výhled na tento hrad. Areál celého hradu je obrostlý zelení a z jedné strany vede, jak jsem už zmiňovala, hladina přehrady a z druhé pod kopcem silnice.

Hrad byl založený roku 1213 a bohužel dnes patří k nejméně udržovaným hradům na území našeho státu.  Hrad byl nejvíce rozšířen ve čtrnáctém století, když zde vládl markrabě Jan Jindřich, který právě na tomto hradě měl jedno z hlavních sídel. Roku 1531 se dostali k majitelům hradu páni z Ludanic. V 17. Století byl areál renesančně přestavěn a společně s hradem Pernštejn, byl jediným hradem, v okolí Brna, který odolal Švédům.

Za svou dobu, kdy byl obýván, se vystřídal v rukou několika majitelů, ovšem téměř celé osmnácté století zde pobývali hrabata ze Sinzendorfu.

Od roku 2002 zde probíhají rekonstrukční práce, které mají dát hrad do pořádku a tím pádem se pořád mění expozice, které jsou nabízeny veřejnosti. Součástí Veveří je asi 400 metrů vzdálená kaple z dvanáctého století v jejíž okolí bývala husitská vesnice. Tato kaple byla z románského slohu přestavěná na gotický a dochována z ní je pouze věž se dvěma zvony. Kromě kaple tu byly na jižní straně i skleníky z nichž už dneska uvidíte jen hnusné konstrukce.

O hradě se vypráví i značné množství pověstí včetně té o pokladu, který by se měl na hradě skrývat. Veveří je k dispozici veřejnosti od dubna do října a vstupné vás přijde asi na šedesát korun za dospělou osobu. Můj pocit z tohohle hradu je smíšený, hrad se mi líbil, ale není pěkný pohled na zchátralé části včetně skleníků a doufám, že jednou bude komplex hradu dokonale opravený.

Minulý rok jsme se rozhodli navštívit nějakou ze zoologických zahrad, kde jsme dosud nebyli a tak naše cesta směřovala do vzdálenějšího města Jihlavy. Již při příjezdu na parkoviště, které není mimochodem problém najít, jelikož jsou všude po městě směrovací cedulky, jsme byli zaskočeni množstvím aut a hlavně tím, že pomalu nebylo pořádně, kde zaparkovat. Nakonec jsme zaparkovali na místě, odkud zrovna auto vyjíždělo, bylo to tu opravdu narvané. Vstupenky do areálu se prodávají v takové velmi zajímavé „budově“ jestli se to tak vůbec dá nazvat, zkrátka je to stavba velmi netradičního stylu.  První co jsme po koupení vstupenky uviděli, byla obrovská archa ze dřeva a nedaleko prolézačky pro malé děti. Atrakcí pro vaše malé ratolesti tu najdete hned několik včetně tobogánu, ze kterého když se sklouznete, tak dopadnete do písku, nikoli do vody. V těsné blízkosti skluzavky jsme navštívili africkou vesničku Matongo, tvořenou chýšemi a v jedné z nich byli i netopýři, už bych tam víckrát nevlezla. =) Ve vesničce uvidíte i africkou školu, ve které je výstava umění Afričanu, nazvané Tingatinga.

Obdivuhodné jsou menší areály, kde se nachází například medvědi anebo různé kočkovité šelmy a které vypadají fantasticky. Kromě šelem, tu uvidíte i dravce, mývaly, klokany, surikaty a také kamerunské kozy. Právě tyto kozy se nachází také v africké vesničce a můžete za nimi přes plot vlézt a pohladit si je.  Zajímavý pohled byl také na tuleně a početné „hejno“ plameňáků, kteří tvoří velkou záplavu růžové barvy. Při procházení areálu, které vám zabere několik hodin – chcete-li si prohlídku pořádně užít, se určitě rádi občerstvíte v některé z restaurací, které komplex v příjemném prostředí nabízí.

Město, nacházející se na Hané a známé především výstavou květin, která se nazývá „Flóra Olomouc“, jež ročně navštíví několik desítek tisíc návštěvníků. Ovšem tato akce není jedinou, kterou mohou lidé nejen u nás ve spojení s městem Olomouc znát.

Pořádá se tu i festival Academia film Olomouc, který tu má čtyřicetiletou tradici. Festival je zaměřený na dokumentární a populárně-vědecké filmy. Tuto akci vždy navštíví obrovské množství turistů a hlavně filmových nadšenců, mezi nimi můžete vidět i známé světové osobnosti z oblasti kinematografie.

Ve městě žije asi sto tisíc obyvatel a ve středověku byla právě Olomouc významným centrem celé Moravy. Dnes zde sídlí Vrchní soud, Univerzita Palackého a ještě například druhá nejstarší knihovna v České republice. Město je rozdělené na 26 částí.  Významné historické klenoty jsou „ukryty“ v centru města, které je městskou památkovou rezervací. Právě toto jádro města je obtékáno řekou Moravou a tvoří jej několik větších náměstí. Mě nejvíce zaujalo Horní náměstí, na kterém se nachází orloj a radnice z patnáctého století, ale také Caesarova kašna a sloup Nejsvětější Trojice z roku 1740, který je zapsaný na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Známá univerzita Palackého je k vidění na opačné straně jádra plného historie. Olomouc se také může pochlubit hradem, který je v česku velmi známý a tvořený je katedrálou, asi dvěma kaplemi, barokní sochou Jana Nepomuckého a Zdíkovým palácem. Já mám ráda ve městech zeleně, takže jsem byla navštívit i park – Smetanovy sady a zoologickou zahradu, která byla otevřená v roce 1956 a kromě zvířátek, kterých je tu dosti, jsem byla unešená z kovové rozhledny, ze které byl krásný výhled.

Zajímavostí je, že jedna planetka ve vesmíru nese stejný název jako město Olomouc. Leží někde mezi Marsem a Jupiterem.