Vždycky bylo mým velikým snem navštívit tohle světoznámé území na jiho – východě Francie, které se rozkládá od města Marseille až po Menton a je známé pod názvem Azurové pobřeží po francouzsku Cote d´Azur. Břehy omývá průzračně čistě „modré“ Středozemní moře a ročně sem zavítá na dovolenou několik tisíc návštěvníků, kteří si chtějí užít luxusní dovolenou, kterou jim tahle rozlehlá oblast nabízí.

[adsenseyu1]

Na Francouzské riviéře, také určitě navštivte města jako je kromě Marseille a Mentonu i Monako, Nice, Cannes či Saint-Tropez, kde bylo natáčeno několik dílů s hercem Louis de Funesem jako četníkem v hlavní roli filmů Četník a mimozemšťané, Četník ze Saint-Tropez, Četník ve výslužbě a další úspěšné díly. Všechny města jsou něčím výjimečné, ale mě osobně nejvíce oslovilo samotné Monako, které je samostatným knížectvím a každý rok se zde jezdí i Velká cena Monaka (závody F1). Kromě úchvatného a obrovského přístavu s nepřeberným množstvím lodí, lodiček a jachet zde určitě navštivte vysokánsko budovu kde sídlí Oceánografické muzeum, v němž uvidíte nejen spousty akvárií s rybami a rybičkami ale i ostatní „věci“, které se týkají moře, dále Knížecí palác nebo katedrálu svatého Mikuláše. Jinak je Monako rozdělené na čtyři části a původně bylo opevněné.

[adsenseyu2]

K romantické večeři nebo jen tak k obědu si určitě rádi zajdete do nějaké dobré restaurace, která vám nabídne širokou nabídku pokrmů a pití. Ovšem pozor na večerní hodiny, kdy tyto restaurace bývají narvány až k prasknutí a skoro nemáte kam si sednout.

Pláže jsou převážně oblázkové, ale občas najdete i písečnou hlavně v Cannes. Co se ubytování týče tak jej naleznete v hotelích, apartmánech nebo vilách a ceny za něj jsou strašně rozdílné a to hlavně, když se zde jede Velká cena, to sem raději ani nejezděte nebo se nedoplatíte.

Paříž je světově proslulá nejen Eifelovou věží a muzeem Versailles, ale i románem Victora Hugo a katedrálou Notre-Dame. Právě tento chrám se stává závěrečným dějištěm celé knihy, protože odtud měl údajně shodit zvoník Quasimodo svého soka Frolla, z důvodu, že nechal oběsit jeho lásku Esmeraldu, u které byly ve hrobce časem nalezeny ostatky kostry právě Quasimoda. Kniha je velmi působivá a film se jí v žádném případě nevyrovná.

[adsenseyu1]

Katedrála je postavená v pozdně románském a gotickém slohu na místě původní baziliky. Na příkaz biskupa Maurice de Sully se začala stavět již v roce 1163 a dokončena byla až roku 1345.  Její dominantu tvoří věž vysoká 69 metrů a také průčelí zdobené sochami. Během Francozské revoluce byla katedrála údajně dost poničená, později zase rekonstruovaná a dokončená roku 1864. Katedrálu tvoří pět lodí a jedna krátká příčná loď, dvě věže a také průčelí složené ze tří portálů. Rodokmen Panny Marie představuje skupina soch, na spodu tohoto portálu můžete vidět zobrazení zemědělský prací ke znamením zvěrokruhu. Socha svatého biskupa Marcela, který žil v pátém století nese její centrální pilíř. V interiéru katedrály můžete vidět soubor středověkých vitráží s vyobrazením Starého zákona. Tak, jak ve většině kaplí, tak i zde se nachází kůr se 114 lavicemi ze sedmnáctého století. Katedrála je přístupná veřejnosti denně od desíti hodin a stojí na náměstí Place du Parvis. Před ní uvidíte i sochu Karla Velikého. Když navštívíte jednu ze dvou věží, tak si můžete prohlédnou nejen výhled na část Paříže ale také chrliče a slavné sochy. V jižní věži se nachází zvon zvaný Emmanuela, který má mimořádný zvuk. Já osobně jsem tuto katedrálu nenavštívila, ale co mi o ní přátelé povídali, tak je velkou chybou se sem při návštěvě Francie nepodívat.

[adsenseyu2]

V západní Evropě na pobřeží Atlantského oceánu a Středozemního moře, leží stát Francie, významný nejen svým hlavním městem Paříží s Eifelovou věží, ale také hojně navštěvovanými přímořskými letovisky, dobrým vínem a jak jinak než blankytně modrým mořem se světově známými  plážemi. Na území státu o rozloze cca 547 000 km² žije asi 62 800 tisíc lidí a hlavním jazykem je jak jinak než francouzština. Vznik francouzských hranic je podobný těm galským, které vznikly asi první století před naším letopočtem, ale o samotné Francii jako o státě se mluví až po pádu Francké říše roku 843.

[adsenseyu1]

Francie je převážně hornatá a nejvyšší horou je zde Mont Blanc, který je vysoký 4 810 metrů. Pokud hledáte centrum zábavy a dění, tak právě Francie je tím pravým ořechovým pro vás. Milovníci literatury a knih zde budou ve svém živlu, protože zde má původ mnoho literárních směrů od kubismu až k surrealismu a k nejznámějším autorům patří například Jules Verne, Victor Hugo či Honore de Balzac a spousta dalších. Součástí Francie je i geologicky nejstarší ostrov Korsika.

Francie má nespočet historických památek, kterých je snad okolo sedmdesáti tisíc včetně zámků, klášterů a muzeí. Na dovolenou vás sem dopraví snad všechny druhy dopravy, záleží jen na vás, který je pro vás nejvíc pohodlný. Je zde hustá síť železničních stanic ale i dost letišť. Na rozdíl od těchto druhů dopravy třeba takový autobus bych nedoporučovala z důvodů malého pohodlí, ale samozřejmě se to dá vydržet, cesta netrvá tak dlouho jako třeba do Španělska.

[adsenseyu2]

Z měst, která si vaši návštěvu zaslouží, je to určitě Paříž, Lyon nebo Bretaň. Oblast Champagne je známá po celém světě, díky šumivým vínům, kterých se tu pije víc než dost. Oproti tomu Normandie je známá výrobou sýrů.

K významným letoviskům patří Francouzská riviéra, kterou ovšem pokud se rozhodnete navštívit a ubytovat se zde, tak si připravte větší obnos peněz.

V dnešní době je obrovské množství cestovních agentur, které nabízejí víkendové nebo poznávací zájezdy do všech možných koutů světa, já jsem se chtěla podívat do Paříže. Ne kvůli romantice, která se v tomto městě nacházejí, ale kvůli jednomu z největších a nejslavnějších muzeí světa a to kvůli Louvru. Nakonec jsem si vybrala jednu agenturu a vyrazila. Celý pobyt byl dokonalý, ale Louvru se nic nevyrovnalo. Bylo skvělé, že jsme na to měli celý den, protože když jsem se pak bavila s lidmi, kteří se do tohoto muzea vydali s jinou cestovkou, většinou mi řekli, že neměli čas vůbec na nic. Jen stání ve frontě vám totiž nějakou tu minutu zabere, a pokud máte na prohlídku dvě hodiny, tak neuvidíte skoro nic. V žádném případě bych nepodceňovala přípravu na muzeum, já jsem si například z internetu vytiskla podrobného průvodce.

[adsenseyu1]

Podle odborníků se Louvre, nachází na místě, kde měl stát lovecký zámeček, podle něj muzeum zřejmě dostalo i jméno. Hlavní rozkvět muzea se odehrál ve čtrnáctém století, kdy zde byla postavená tvrz. V době vlády Karla pátého se tvrz začala rozšiřovat a každý další panovník, pak přispěl svoji troškou. V roce 1793 zde bylo poprvé otevřeno muzeum a začala se rozšiřovat sbírka artefaktů a vzácných předmětů. Největší nárůst sbírky způsobili paradoxně války, protože z každé vítězné bitvy si Francouzi donesli nějakou kořist z nejrůznějších částí Evropy a začali je shromažďovat právě do tohoto muzea.

Sbírka muzea se dá rozdělit do základních historických skupin:

1. Egyptské starožitnosti
2. Stará Antická a Orientální keramika
3. Řecké a Římské starožitnosti
4. Malby, kresby, mědirytiny – XIII.-XIX. století
5. Skulptury středověku, renesance a Moderní doby
6. Malé umělecké předměty světové historie
7. Námořnictví a etnografie

[adsenseyu2]

V průzračně čistém Středozemním moři u státu Francie najdeme ostrov jménem Korsika. Je to ostrov plný nádherných prvků. Krásná téměř neporušená příroda, azurové moře, rybářské vesnice a samozřejmě také nádherné hory, ze kterých budou nadšení nejen příznivci horolezectví. Korsika je často přezdívaná jako „perla Středomoří“ s čímž po její návštěvě nemohu nesouhlasit. Ostrov není příliš lidnatý, žije zde asi tak 29 obyvatel na jeden kilometr čtvereční a domluvíte se zde převážně francouzsky, ovšem i angličtinou se zde můžete dorozumívat.

[adsenseyu1]

Cestovní ruch je zde na vysoké úrovni, neboť tenhle ostrov je mezi turisty velmi oblíbený. Najdete zde písčité i skalnaté pláže, ale ať už si zvolíte jakoukoli pláž, voda zde bude vždy krásně čistá.

Řekla bych, že nelze navštívit Korsiku a minout jižní město Bonifacio, které je postavené na bílých útesech nad mořem. Jmenuje se podle hraběte Bonifacia, který ho nechal roku 833 postavit. Historické jádro města je obehnáno zdí. Doporučuji zajít do jedné z mnoha místních restaurací a dát si něco dobrého k jídlu, případně ochutnat nějakou místní specialitu. Velmi krásné je zde také podloubí ve skále, které je přímo nad mořem a z nějž máte krásný rozhled na široké moře. Město má i velmi krásný přístav s ještě krásnějšími loděmi.

Příznivci vysokých skal, si zde přijdou na své při výstupu na horu Monte Rotondo vysokou 2 710 metrů nad mořem. Z turistů co s námi na Korsiku přijeli, se k tomuto výstupu nikdo neodhodlal, ovšem jsem slyšela, že právě tahle hora také stojí za návštěvu, tak snad příště.

[adsenseyu2]

Při naší návštěvě Korsiky jsme navštívili i jezero Nino, na jehož březích potkáte i pro nás velmi nepřirozené divoké koně.  Nino je velmi oblíbené pro turisty, proto při jeho návštěvě spousty turistů také potkáte.

Ať jdete do jakéhokoli města na tomhle ostrově, tak vás zajisté zaujmou krásné, ale poměrně velmi úzké uličky. Zkrátka Korsika nabízí bohatou nabídku pro cestovní ruch a myslím si, že i ti nejnáročnější cestovatelé si tohle místo zamilují a rádi se sem budou vracet.

Sněhobílá stavba na nejvyšším místě Paříže. Údajně nejnavštěvovanější pařížská památka. Odsuzovaná i obdivovaná, provokativní byzantským stylem, nazdobená jako šlehačkový dort. Bazilika Sacré-Coeur, v českém překladu chrám Nejsvětějšího srdce.
Někdo tvrdí, že vzorem pro chrám Sacré-Coeur byla světoznámá Hagia Sofia v Instanbulu. Podle jiných Paul Abadie, architekt pověřený stavbou Sacré-Coeur, kopíroval styl katedrály St. Front v Périgueux v jihozápadní Francii, kterou nedlouho před tím restauroval.

[adsenseyu1]

Bazilika vznikla jako reakce na prohranou prusko-francouzskou válku, po níž následoval slavnostní pochod vítězných pruských vojsk Paříží. Vše vyvrcholilo Pařížskou komunou, revolucí, která na dva měsíce v roce 1871 ovládla Paříž a během níž byl zabit pařížský arcibiskup.

JAK SE ZRODIL NÁPAD

V lednu 1871 dva významní Pařížané Alexander Félix Legentil a Hubert Rohault de Fleury s podporou jezuity bratra Ramiera sepsali svou představu o novém chrámu zasvěceném Nejsvětějšímu srdci Ježíše Krista. Měl být pokáním za spáchané chyby a také symbolem jednoty. O rok později v lednu 1872 projekt získal souhlas nového pařížského arcibiskupa Josepha-Hippolyta Guiberta, který vybral místo, kde by chrám měl stát. Pahorek Monmartre. V dopise francouzskému ministru náboženství Simonovi arcibiskup zdůraznil, že vybral takové místo, na němž chrám bude viditelný téměř pro celou Paříž.

VĚC NÁRODNÍHO ZÁJMU

Aby se předešlo potížím s vykupováním půdy, Národní shromáždění vyhlásilo stavbu kostela za věc národní zájmu a v červnu 1873 to stvrdilo zákonem. Za vyvlastnění pozemků zaplatila vláda 833 000 franků. Zákon rovněž zajistil financování stavby ze státních fondů. To vyvolalo vlnu kritiky, která pokračovala po celá léta. Jedním z ostrých kritiků byl Georges Clemenceau, který zdůrazňoval, že jde o rozpor s republikánskou historii a revolučními tradicemi Francie.

VEŘEJNÁ SOUTĚŽ

Vláda podporovaná církví se rozhodla postavit chrám hodný kultu Nejsvětějšího srdce, Paříže i celé Francie. Měl mít obrovské rozměry a být zcela unikátní. V roce 1874 byla vypsána veřejná národní soutěž. Přišlo 78 návrhů, které posuzovala komise a vybrala patnáct finalistů. Z těch pak doporučila návrh Paula Abadieho, kterému bylo tehdy dvaašedesát let. Pařížský arcibiskup, který se v mezidobí stal kardinálem, doporučení komise odsouhlasil.

[adsenseyu2]

Abadieho projekt se inspiroval několika stavbami. Už zmíněným chrámem St. Front v Périgueux, chrámem Notre-Dame du Port v Clermont-Ferrandu, chrámem svatého Marka v Benátkách a bazilikou svaté Sofie (dnes Hagia Sofia) v Istanbulu. Výkopové práce začaly v červnu 1875 a základní kámen byl položen v říjnu 1875. Díky státní podpoře netrpěla stavba nedostatkem finančních prostředků, přesto se vlekla velmi pomalu. Práce na základech ztěžoval starý lom, na jehož místě se chrám stavěl. Bylo třeba vybudovat přes osmdesát šachet třiatřicet metrů hlubokých, které se vyplnily betonem a vzájemně propojily traverzami. Bazilika byla dokončena těsně před první světovou válkou v roce 1914, ale vysvěcena byla až po jejím skončení 16. října 1919.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

Sněhobílý kámen použitý na stavbu je travertin. Dovážel se z Chateau Landon jižně od Paříže. Jde o druh vápence, který v dešti vylučuje uhličitan vápenatý, takže stavba zůstává bělostná navzdory zubu času a znečištění ovzduší.

Vstupní portál zdobí dvě jezdecké sochy postav, které nerozlučně patří k francouzské historii – Jany z Arku a Ludvíka IX. zvaného Svatý. Po Abadieho smrti se na stavbě postupně podílelo pět architektů a každý trochu projekt pozměnil. Výsledkem je bazilika dlouhá sto metrů (vnitřek 85), široká 50 metrů (v interiéru 35 metrů) a nejvyšší bod kupole dosahuje 84 metrů. Vzhledem k tomu, že Sacré-Coeur stojí na kopci sto metrů nad úrovní Seiny, je její vrcholek druhým nejvyšším bodem v Paříži po vrcholu Eiffelovy věže. Hlavní obdélníková chrámová loď je obklopena sedmi kaplemi a zastřešena kopulí vysokou 55 metrů.

SAVOYARDE

Zvonice skrývá největší zvon ve Francii a jeden z nejmohutnějších na světě. Byl odlit v Annecy známými zvonaři bratry Paccardovými. Je vysoký tři metry, váží téměř devatenáct tun a jeho srdce má hmotnost 850 kilogramů. Dostal přízvisko Savoyarde podle čtyř savojských provincií, které ho darovaly. Těch nej- má bělostná bazilika více. Například mozaika nad apsidou je plochou 475 metrů čtverečních největší na světě. Zobrazuje motivy uctívání Nejsvětějšího srdce Ježíšova.

UNIKÁTNÍ VARHANY

Pozoruhodné jsou i chrámové varhany. Neměly jednoduchou historii. Dal si je postavit baron Albert de l’Espée, vášnivý vyznavač Wagnerovy hudby. Objednal si u slavného francouzského stavitele varhan Aristida Cavaillé-Collea největší varhany, jaké kdy postavil. Koncem devatenáctého století byl takový extravagantní požadavek pokládán za projev geniality a výjimečnosti. Varhany stály barona sto tisíc franků, byly vybaveny v té době nejmodernější technikou a byly určeny pro jeho hrad na atlantském pobřeží blízko Biarritzu. V roce 1903 se baron rozhodl hrad prodat a varhany odprodal zpět za neznámou částku jejich staviteli. U toho zůstaly až do roku 1913, kdy byly instalovány v Sacré-Coeur. Od té doby prošly několika generálními opravami a od roku 1981 jsou na seznamu francouzských historických památek. V současné době je Sacré-Coeur v péči benediktinského řádu a cílem návštěvníků z celého světa.

zdroj: 100+1