Gíza je součástí města Velká Káhira v Egyptě a nachází se zde obrovské množství tajemných legend, historických památek a jeden div světa.

Cheopsova pyramida

Gíza je především pohřebiště, nalézají se zde stovky hrobů úředníků a písařů, největším skvostem je ale určitě Cheopsův hrob. Tento faraon si jako první vybral Gízu jako město svého odpočinku a nechal si zde postavit pyramidu, která měla svoji výškou i slávou dosáhnout až k nebi. Dnes můžeme říct, že se mu to z jedné poloviny podařilo, protože Cheopsova pyramida patří mezi sedm divů světa a ročně ji přijíždí obdivovat tisíce a tisíce turistů.

Pyramida se stavěla neuvěřitelných dvacet pět let, je 137 metrů vysoká a pracovalo na ni 25 tisíc dělníků, to znamená, že celá stavba byla obehnána hliněnými příbytky pracovníků a jejich rodin. Obrovské kvádry jsem byly dováženy po Nilu a k pyramidě je pracovníci museli posouvat po dřevených kůlech. Dodnes vědci nemohou s jistotou říci, jak byla pyramida vlastně postavena, někteří dokonce tvrdí, že to určitě nebylo pomocí lidské síly.

Sfinga, strážce mrtvých

Hned vedle Cheopsovi pyramidy se nachází tajuplná Sfinga. Je to tvor, který má lidskou hlavu a lví tělo. Celá socha byla vytesána pouze z jednoho kusu kamene a na délku měří neskutečných 74 metrů. Podle pověsti se od její pravou přední nohou má nacházet plán k bájné Atlantidě.

Menkaueova pyramida

Tato pyramida je vysoká 67 metrů a nachází se asi 200 metrů od Cheopsovi pyramidy. Tato pyramida, byla předzvěstí velkého úpadku Egypta, který nastav v době po 4 dynastii, pyramida nebyla nikdy dokončena.

Chefrénova pyramida

Tato pyramida měří 136,6 metrů a jedině na této pyramidě je vidět původní zbytek omítky. Chefrén si přál postavit největší pyramidu na světě, nemohl si to ovšem dovolit, protože jeho předchůdce se po smrti měl stát bohem, a tak alespoň umístit pyramidu tak aby vypadala největší.

Snad každý z nás někdy slyšel o Velké Čínské zdi, o jednom ze sedmi divů světa. Víte ale vše? Podívejte se s námi do tajů a historie této téměř až mystické památky Čínské slávy.

Největší rozkvět pro zeď znamená čtrnácté století a od této chvíle se zeď začala stávat živoucí legendou. Historie zdi, ale sahá do dob mnohem starších Již ve druhém století před našim letopočtem začali císařové Číny spojovat menší opevněné úseky a tvořili tak obrané zdi. Obrana byla třeba především z důvodů útoku kočovníku, především pak Mongolů, kteří znamenali pro Čínu značnou hrozbu.

Čínská zeď patří mezi nových sedm divů světa díky svojí délce, jedná se o nejdelší stavbu světa, která je jako jediná, viditelná z vesmíru.

Tato památka stejně jako většina slavných historických staveb vyrostla na zádech otroků, Čína tento systém ještě doladila. Zeď stavěli otroci a především vězni, jejich těla byla pak vhozena přímo do zdi, protože Číňané věřili, že duše mrtvých se v zdi vydrží na vždy a budou ji bránit před nepřáteli.

Čínská zeď plnila jednu z nejdůležitějších úloh, žili na ni totiž hlídky, které měli informovat o počtu nepřátel, pokud by hlídka selhala, důsledky by byly nedozírné.

Zeď je zapsaná do památek Unesco, bohužel i přesto není udržována tak, jak si zaslouží. Na většině míst se zeď rozpadá a turisté jsou v pouštěni jen na udržovaná místa, kterých je poměrně málo.

Dalším smutným faktem je, že díky chudobě a velkým sociálním rozdílům se zeď stala i způsobem obživu spousty lidí, těží z ní totiž stavební materiál.

Před několika lety jsem se chtěla podívat do Chorvatska, ale protože jen opalování a polehávání na pláží mě nebaví, zvolila jsem cestu autem, abych se mohla podívat i po kulturním dědictví této země. Nejlepším objektem, jaký jsem navštívila byla určitě Pula, protože se zde nachází amfiteátr a po celém městě jsem nacházela stopy římské civilizace. Až v sedmém století se sem totiž dostaly Slované.

Za nejslavnější památku v Pule vděčíme Římanům, protože zde pro své pobavení nechaly postavit amfiteátr. Tato stavba je dlouhá 130 metrů a konaly se zde především gladiátorské zápasy, ve středověku, kdy zde již sídlili Slované se v amfiteátru začaly konat slavné rytířské zápasy. Z písemných pramenů víme, že se těchto akcí mohlo účastnit až dvacet tisíc diváků, což bylo na tuto dobu opravdu hodně. Celá tato stavba je z vápence, který se těžil nedaleko odsud. Přímo v amfiteátru najdete muzeum plné starožitností z doby slávy. V tomto amfiteátru se konají nejrůznější oslavy, divadelní přestavení a podobně.

Zlatá brána

Asi sto let před našim letopočtem sídlili v Pule vládci rodu Sergiů. Tento rod se rozhodl postavit bránu nebo také oblouk na svoji počest. Bohužel se moc s této velkolepé brány nedochovalo, protože v devatenáctém století, se začala brána pomalu rozebírat.

Augustův chrám

Tato památka by podle mého mohla klidně konkurovat i amfiteátru, protože jde o velkolepou stavbu, která měla oslavit život císaře Augusta. Stavba byla dokončena na přelomu letopočtů a od té dob plnila nejrůznější funkce, počínaje kostelem a sýpkou až po dnešní muzeum.

V dnešní době je obrovské množství cestovních agentur, které nabízejí víkendové nebo poznávací zájezdy do všech možných koutů světa, já jsem se chtěla podívat do Paříže. Ne kvůli romantice, která se v tomto městě nacházejí, ale kvůli jednomu z největších a nejslavnějších muzeí světa a to kvůli Louvru. Nakonec jsem si vybrala jednu agenturu a vyrazila. Celý pobyt byl dokonalý, ale Louvru se nic nevyrovnalo. Bylo skvělé, že jsme na to měli celý den, protože když jsem se pak bavila s lidmi, kteří se do tohoto muzea vydali s jinou cestovkou, většinou mi řekli, že neměli čas vůbec na nic. Jen stání ve frontě vám totiž nějakou tu minutu zabere, a pokud máte na prohlídku dvě hodiny, tak neuvidíte skoro nic. V žádném případě bych nepodceňovala přípravu na muzeum, já jsem si například z internetu vytiskla podrobného průvodce.

Podle odborníků se Louvre, nachází na místě, kde měl stát lovecký zámeček, podle něj muzeum zřejmě dostalo i jméno. Hlavní rozkvět muzea se odehrál ve čtrnáctém století, kdy zde byla postavená tvrz. V době vlády Karla pátého se tvrz začala rozšiřovat a každý další panovník, pak přispěl svoji troškou. V roce 1793 zde bylo poprvé otevřeno muzeum a začala se rozšiřovat sbírka artefaktů a vzácných předmětů. Největší nárůst sbírky způsobili paradoxně války, protože z každé vítězné bitvy si Francouzi donesli nějakou kořist z nejrůznějších částí Evropy a začali je shromažďovat právě do tohoto muzea.

Sbírka muzea se dá rozdělit do základních historických skupin:

1. Egyptské starožitnosti
2. Stará Antická a Orientální keramika
3. Řecké a Římské starožitnosti
4. Malby, kresby, mědirytiny – XIII.-XIX. století
5. Skulptury středověku, renesance a Moderní doby
6. Malé umělecké předměty světové historie
7. Námořnictví a etnografie

Loni v létě jsem si chtěla vyrazit na nějaký pěkný český hrad, tak jsem hledala a našla. Hrad Pernštejn mi přišel ideální zejména pro svoji pěknou a zajímavou historii. Pernštejn se nachází mezi městy Tišnov a Bystřice nad Pernštejnem. Nejbližší obec je Nedvědice, odkud jsem také na hrad vyrazila. Vybrala jsem si cestu vlakem a vyjela jsem z Brna. Za hodinku jsem byla v Nedvědici. Na hrad jsem se mohla dostat autobusem nebo pěšky, a protože bylo velice pěkné počasí šla jsem pěšky. Sice jsem musela jít pár kilometrů po silnici, ale stálo to za to. Cesta byla dobře značená a na hrad jsem šla po kamenici, protože jsem nepotřebovala parkoviště nemusela jsem tak hrad obcházet. Na hradě jsem zvolila střední prohlídku a bylo to velice zajímavé, viděla sem spoustu zrenovovaných místností, zbrojnici a knihovnu.

Největší zvláštností a zajímavostí hradu je fakt, že nebyl nikdy dobit. První zmínka o hradě Pernštejně pochází již z první poloviny třináctého století. Na začátku byl hrad velice skromný a dominovala mu obraná věž Barborka, která zůstala na hradě dodnes, téměř nezměněná. Postupně se hrad rozšiřoval a to díky tomu, že vliv Pánů z Pernštejna rostl, s tím i jeho moc a majetek. Hrad byl nejvíce rozšířen kolem patnáctého století, i když historikové si stále nejsou jistí, kde a co se nejvíce rekonstruovalo.

Fakt, že hrad nebyl dobit se mu v roce 2005 vrátilo, protože špatný přístup a terén zapříčili, že když v tomto roce došlo k rozsáhlému požáru, hasiči se jen horko těžko dostávaly na místo.

Na hradě Pernštejně se točila spousta pohádek a filmů například Johanka z Arku, Jak se budí princezny a dalších třicet děl.